Informační společnost - mýtus či realita
Obsah
Přínosy a rizika informatizace státní správy
Poslední dobou se stále častěji mluví o informační společnosti, o jejím budování a jejích přínosech a rizicích. V této práci bych rád popsal svojí představu o tom, co tento proces přinese nového ve sféře fungování a řízení státu, tedy ve státní správě.
Informatizace státní správy ve světě
Ve vyspělých státech světa je vytváření informační společnosti je v posledních letech předmětem zájmu jak veřejnosti a médií, tak politiků. V mnoha případech je jedním z důležitých bodů volebních, případně i vládních programů. Stalo se i významným prvkem v mezinárodních vztazích a bylo uzavřeno několik mezinárodních dohod o vzájemné spolupráci. Budováním informační společnosti se zabývá i Evropská unie, která se snaží nezůstat pozadu za Spojenými státy, které jsou v této oblasti již od začátku ve vůdčím postavení. Velký podíl na tom má i americký viceprezident Al Gore, který je mimo jiné tvůrcem termínu "informační superdálnice" a již delší dobu prosazuje projekt "Národní informační struktury" a zasadil se i o projednávání tohoto s mezinárodním měřítku (hlavně v organizaci G7) [3].
V září 1996 se v Praze konalo "Druhé fórum Evropské unie a zemí střední a východní Evropy," kde se jednalo i o informační společnosti [1]. Závěry tohoto fóra jsou závazné i pro Českou republiku a plyne z nich řada doporučení, kterými bysme se měli řídit, abychom se přiblížili standardům EU.
Demokratizace
Za jednu z největších výhod využití informačních technologií ve státní správě považuji potencionální demokratizaci. Co to znamená jsem shrnul do následujících odstavců.
Pomocí přísunu informací by se mělo zvýšit povědomí občanů o jejich vlastních právech. Tím budou stimulování k větší zapojenosti do veřejného života a mohla by se i posílit důvěra ve státní instituce. Občan také bude mít představu, co všechno může požadovat po úřadech státní zprávy a naopak co ty mohou požadovat po něm a tím bude daleko méně závislí na vůli a ochotě úředníků. Díky informacím bude schopen lépe kontrolovat práci svých zástupců a to jak na regionální tak na státní úrovni, to by zpětně mělo zlepšit jejich práci. Samozřejmě také záleží na tom, kdo bude příslušné informace produkovat a zprostředkovávat, musí být zajištěno aby jejich autoři neměli zájem na jejich falšování.
Zajímavé by mohlo být zavedení možnosti volit prostřednictvím Internetu, o této variantě se již uvažuje ve Spojených státech. Je to další z věcí, které by mohli přiblížit stát lidu. Toto zjednodušení a "zneformálnění" voleb by mohlo zvýšit volební účast, na druhou stranu z toho plynou různé problémy, jako snížení pocitu odpovědnosti (vlivem větší anonymity volebního aktu), nebo různé formy bezpečnostních rizik. Díky snížení nákladů na vlastní volby by bylo možné zkrátit volební období a tím dále ovlivnit kvalitu práce volených zástupců, negativem je riziko zvýšení populistického jednání politiků pod vlivem častějších voleb. Prostřednictvím internetového hlasování by bylo možné také převést část odpovědnosti parlamentu na občana prostřednictvím referend, které by se týkali i méně významných rozhodnutí než jak je tomu dosud.
Další výhodou plynoucí z využití IT ve společnosti je zrovnoprávnění regionů a odlehlejších oblastí. Moderními komunikačními prostředky jako je Internet by se daly provádět některé administrativní úkony i v oblastech, kde nejsou nezbytné úřady. Stejných prostředků by mohli samozřejmě použít i staří nebo nemocní občané, kteří se nemohou na úřad osobně dostavit.
Služby poskytované státní správou
Pokud bude umožněn přístup všech obyvatel ke zdroji digitálních informací (např. k Internetu), bude mohla by státní správa rozšiřovat informace prostřednictvím tohoto zdroje. Znamenalo by to podstatné úspory nákladů oproti dnes používanému vydávání různých brožurek a také by to umožnilo zvýšení frekvence aktualizace.
Nový způsob distribuce informací také umožní bez neúnosného zvětšení nákladů přístup k rozsáhlým archivům a databázím, například k archivům vládním nebo samosprávních usnesení a vyhlášek, k obchodním rejstříkům, ke sbírce zákonů a dalším podobným zdrojům, které má státní správa za povinnost zveřejňovat.
Informace poskytované v jednoduché formě, tedy tak jak je mají úřady k dispozici v databázích, by měli být vzhledem k nenáročnosti jejich dosažení dostupné každému a zdarma, maximálně za symbolický poplatek či za cenu, která pokryje náklady na pracovní sílu nebo tisk. V návaznosti na tyto základní služby by mohli být poskytovány komplexnější služby jako například rešerše a další. Za tyto služby by se již měl účtovat příslušný poplatek. Tyto služby by mohl poskytovat i soukromý sektor.
Právní aspekty
V souvislosti s rozvojem informační společnosti a se širokým zaváděním informačních technologií, se zvětšuje problém ochrany autorských práv a duševního vlastnictví. Stále větší část majetku je koncentrovaná do "nehmotných" informací, jejichž reprodukce nic nestojí, čímž je usnadněné jejich neautorizované využití [3]. Pokud by tomuto nebylo zabráněno, sníží se zájem autorů na tvorbě těchto informací. Je třeba zajistit náležitou ochranu prostřednictvím zákonů a ty také důsledně prosazovat. Společnost si navíc musí uvědomit protiprávnost a nemorálnost tohoto jednání. Důležitá je i mezinárodní spolupráce a sjednocení právních norem, hlavně kvůli tomu, že konkrétní informace nebo informační služba je prostřednictvím počítačových sítí dostupná odkudkoliv a k zneužití může dojít, a často i dochází, v jiném státě než, kde byly vytvořeny.
Dalším problémem, který také souvisí s neomezenou přístupností informací dostupných z Internetu, je porušování práva na soukromí [2]. Vzhledem k očekávanému vzrůstu množství osobních informací distribuovaných prostřednictvím tohoto média je třeba zajistit náležitou ochranu těchto dat. Jde hlavně o údaje, které mají k dispozici státní úřady (matrika) a lékařské záznamy. Tento problém souvisí s neustálím omezováním soukromí, ke kterému dochází již desítky let s rozvojem techniky, zejména komunikačních prostředků.
Na to navazuje potřeba zajištění mezinárodně uznávaného a používaného systému autentizace a autorizace. K těmto účelům se dají využít již existující projekty elektronického podpisu nebo veřejných klíčů. Vládní instituce by měli zajistit, aby k citlivým nebo osobním údajům měli přístup pouze osoby k tomu oprávněné.
Vzdělání
Pokud chceme efektivně využívat moderní informační technologie je nezbytné zajistit, aby celá populace uměla tyto prostředky využívat. Pokud vždy zůstane určitá část obyvatel "počítačově negramotná" bude nezbytné zajistit těmto občanům alternativní přístup k informacím a službám, tím zmizí výhody plynoucí z úspor nákladů. Tento systém "zdvojených služeb" bude muset samozřejmě přechodně existovat, protože starší občané již z velké části nejsou schopni se adaptovat na nové podmínky. Stát by se přesto měl zasadit o co největší zkrácení tohoto přechodového období. K tomu je nezbytné zvýšit informatizaci škol od základních až po vysoké a zkvalitnit výuku v této oblasti [1]. Vzhledem k rychlému vývoji nemá význam výuka konkrétních softwarových produktů, ale hlavně je potřeba aby učitelé pomáhali odstranit obecný strach z počítačů a převládající názor: "Mě počítače nemají rádi, takže je nemůžu používat." Pokud se již dětem podaří vštípit, že počítače jsou prostředkem k usnadnění života a ne další nutné zlo, které je potřeba se naučit ovládat, několikanásobně se to v budoucnu vrátí v podobě zlepšení spolupráce s občany. Vidím v tom analogii se zavedením povinné školní docházky Marií Terezií v minulém století, kdy vycházela z představy, že s lidem, kteří umí číst a psát, se daleko lépe vládne.
Rizika
Za největší riziko v rozšiřování informatizace, nejenom ve státní zprávě a komunikaci s ní, ale v celé společnosti, které souvisí se všemi již uvedenými body, považuji hrozbu izolace části obyvatelstva, která se nechce, nedokáže nebo nemůže přizpůsobit změnám, které to přinese.
Množství těch, kteří se nebudou chtít zapojit do informační společnosti, by bylo vhodné snížit na co nejmenší míru. Samozřejmě není možné k tomu použít násilné prostředky. Nejvhodnějším způsobem je právě vzdělávání (viz. předchozí kapitola), přesvědčovací kampaň o výhodách, které jim informatizace společnosti přinese. Pokud by přechod mezi současným stavem a cílovým byl velmi pozvolný, což podle mne bude případ právě České republiky, část z odpůrců by se mohla přizpůsobit i nevědomky. Přesto považuji za jisté, že vždy zůstane jisté procento "nepřizpůsobitelných."
Mezi ty, kteří se pravděpodobně nedokáží přizpůsobit, bude patřit hlavně starší populace. Je důležité zajistit, aby jim to nepřineslo další vydědění z ostatní společnosti. To souvisí s nutností existence paralelního fungování informatizovaného a neinformatizovaného úředního styku.
Poslední skupina, která bude vyžadovat zvláštní zacházení, jsou ti kteří sice budou mít zájem na zapojení do informační společnosti, ale budou existovat faktory, které jim v tom budou bránit. Jsou to hlavně finanční a sociální důvody. Bude asi nezbytné zajistit těmto skupinám zdarma přístup k nezbytným službám, například v podobě volného přístupu na Internet na úřadech případně ve veřejných knihovnách a zároveň zabránit ve zneužití těchto volných služeb ostatními skupinami.
Zvláštní skupinou jsou lidé s vážnými tělesnými postiženími, pro některé z nich jsou právě moderní komunikační prostředky jedinou možností kontaktu s okolním světem.
Závěr
Informatizace státní správy, je podle mne velmi důležitou součástí transformace české ekonomiky. Tento proces bude vyžadovat značné finanční náklady a bude také velmi náročný jak pro státní úředníky tak pro občany. To jestli se vynaložené prostředky vrátí, závisí na způsobu jakým bude informatizace provedena a na tom jak budou její výsledky využívány. Pokud vláda projeví v tomto směru stejný nezájem jako při objasňování důvodu vstupu do NATO nebo Evropské unie, vyústí to ve stejný nezájem a nepochopení veřejnosti jako v uvedených případech.
Nezbývá mi než doufat, že vše dopadne dobře a Česká republika se zase o krůček přiblíží svým západním sousedům.
Citované a odkazované dokumenty a články
- Vzdělávání pro informační společnost: Závěry z mezivládních konferencí o evropské informační společnosti
- Vídeňská deklarace z konference "Informační společnost přibližující veřejnou správu těsněji k občanům"
- Jiří Zlatuška: Informační společnost