Pasivní úkol

Petr Socháň: Problém znečištění životního prostředí

V celé své práci Petr Socháň popisuje velmi obsáhle problémy vznikající znečišťováním životního prostředí, což je v rozporu s problémy, které v závěru své práce definuje, tedy: "Jak zmírnit nebo nejlépe zcela odstranit následky znečištění životního prostředí" a "Jestli by nebylo nejlépe omezit nyní sami sebe než omezovat budoucí generace, které budou muset čelit problémům, které jsme my způsobili svou pohodlností a lehkomyslností?"

Pominu tento rozpor a budu předpokládat, že jeho záměrem bylo skutečně formulovat problémy vznikající znečišťováním životního prostředí. Vlastní popis současného stavu, tedy způsoby znečištění, ke kterým dochází a problémy, které jsou znečištěním způsobovány jsou popsány správně, včetně skutečných příkladů, jejich následků a dopadů jak na člověka tak na ostatní části životního prostředí. Pouze část týkající se ničení tropických pralesů se vymyká tématu, protože se nezabývá problémem znečištění, ale obecně zásahu do přírody.

V práci prakticky nejsou definovány cíle, kterých by mělo být dosaženo. Podvědomě sice tušíme, že řešením problému je snížení znečištění, ale toto řešení není nikde podrobně definováno. Chybí zde jak různé možnosti jak tohoto dosáhnout, tak náklady a problémů s tím spojených.

Argumentace

Obchod s kožešinami je luxusní a nežádoucí záležitost. Je to přežitek minulosti. Měl by zaniknout.

Záměrem autora, je odsoudit ochod s kožešinami jako přežitek, který v dnešní době již nemá opodstatnění. V úvodu své práce popisuje důvody, proč člověk v dřívějších dobách využíval vše co byl schopen z ulovené zvěře zpracovat, tedy včetně kožešin. Dále již pouze konstatuje: "Jinak je tomu ale v dnešní době a v našem podnebném pásmu. Kožich už je jen symbolem krutosti člověka vůči zvířatům." Není uveden žádný další důvod, proč by měl obchod z kožešinami být v současnosti považován za přežitek nebo za luxusní záležitost a proto ani proč by měl zaniknout.

Ve zbytku práce již autor pouze popisuje možné způsoby získávání kožešin: lov a chov. Jsou zde popsána veškerá negativa, která to přináší, hlavně způsobů zacházení se zvířaty a jejich zabíjení. Toto jsou ovšem argumenty, proč případně prohlásit lov a chov zvířat pro kožešinu za zakázaný nebo ho omezit. Nijak to ale nezdůvodňuje přesvědčení autora o luxusnosti a nežádoucnosti obchodu s těmito kožešinami.

V závěru opět opakuje své tvrzení o zbytečnosti používání kožichů v našem podnebném pásmu a velmi emotivně propaguje používání alternativních materiálů. Ovšem opět bez jakýchkoliv argumentů.